Matěj Kratochvíl
- Počet článků 13
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 958x
Seznam rubrik
Matěj Kratochvíl
O povaze bolestné
Co svět světem stojí, každý ví, že zapnutá plotýnka pálí stejně jako právě uvařený čaj, jehož není zrovna nejmoudřejší se napít.
Matěj Kratochvíl
Jak být úspěšný v práci
„Tady dole to není zahrada štěstí, ale země lopoty, a každé potěšení, které k nám přichází, je jen povzbuzením k další práci, ve které máme uspět.“ Johann Gottlieb Fichte
Matěj Kratochvíl
Jak jsem prohrál svůj boj s vegetariány
Káva, cigareta, letmá návštěva toalety. Ranní rutina. Do styku s ostatními lidskými bytostmi přicházím hned po ránu skrze virtuální sítě. Ne že bych nějak bytostně toužil sledovat příběhy každého svého kamaráda, ale o zápisky k nadcházející zkoušce holt někde poprosit musím. S nadějí v srdci se proklikávám zoufalými výkřiky bývalých spolužaček po onom bájném panu božském – vyšpulené rty, spoře oděná těla a všudypřítomná koupelnová atmosféra. Ale tu mně najednou zarazí fotka zcela jiného charakteru; spolužák, zarytý vegetarián, si vyfotil svůj dnešní oběd s následujícím popiskem: SOTÝROVANÁ BROKOLICE S PLÁTKY MANDLÍ A HOME-MADE CIBULOVOU BAGETKOU. A opravdu, po notné chvilce šifrování čehosi zeleného a bílého na fotografii vidím něco, co s hodně velkou mírou nadsázky můžeme nazvat poživatelným. Dostávám hlad a v hlavě se mi rodí provokativní nápad.
Matěj Kratochvíl
Óda na pajzly
Pajzl. To tajuplné místo, jemuž se každý rozumný člověk snaží ze všech sil vyhnout. Zápach paralyzující nervovou soustavu, lepkavá podlaha, která vás znehybní a barman, u kterého nevíte, zda se smát, plakat anebo s křikem vyběhnout ven, do bezpečí venkovního světa, obejmout první strom na který narazíte předstírajíc, že je to vaše milovaná maminka. Přes to všechno si pajzl zachovává onen punc výjimečnosti a svou magickou atmosférou přitahuje ty nejprapodivnější individua z okolí, s největší pravděpodobností tedy i vás.
Matěj Kratochvíl
O tom svátečním šílenství
Vánoce. Svátky klidu a míru, šťastně prožité chvíle ve společnosti těch, jež jsou nám nejbližší. Nebo přibližně tak nějak nám prezentují všemocná a všudypřítomná média, všemocní a všudypřítomní pseudomoudří a taky ti ostatní, co si myslí, že znají pravou povahu Vánočních svátků. A já s nimi vlastně ani nechci polemizovat. Vlastně nechci ani psát o Vánocích, ale o tom, co jim předchází.
Matěj Kratochvíl
Jak jsem cestoval trolejbusem
Jak jistě všichni díky našemu zpravodajství víme, počasí posledních dní příliš nepřeje vozidlům městské hromadné dopravy. Samozřejmě, brněnské šalinky, jak rád pojmenovává zdejší tramvaje místní básník, jsou obdařeny jistou aurou výjimečnosti, nicméně počasí neušetřilo ani je. Trolejbusy nevyjímaje. Dopravní podniky nás žádají, abychom cestování omezili na minimum. Avšak vyskytnou se situace, kdy člověk prostě musí ignorovat doporučení a rady zkušenějších a risknout to. Tak jako jsem dnes ráno musel riskovat já, když jsem se vydal vstříc přeplněné trolejbusové zastávce.
Matěj Kratochvíl
O úzkosti dneška
„Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím, hystericky obnažené o hladu...,“ takovými slovy začíná neslavnější báseň Allena Ginsberga. Líbí se snad skoro všem. Líbila se i mě. Ale nastane okamžik, kdy pochopíte slova básníkova, kdy jim přiřknete význam vlastní, kdy ve slovech spatříte vlastní myšlenku, která hluboko v podvědomí vězela již dlouhé chvíle. Něco podobného se stalo i mně.
Matěj Kratochvíl
Ještě chvíli dítětem
Sedím na lavičce, v ruce si žmoulám cigaretu a do hlavy se pomalu vkrádá kocovina. Hřejivý alkohol z krve pomalu mizí a opouští mě, cítím jarní chlad. Přijíždí tramvaj. Pár lidí vystoupí, tucty jich nastoupí. Mačkají se a vrhají na sebe nevrlé pohledy. Vše pozoruji skrz své černé sluneční brýle. Jen co tramvaj odjede, na zastávce se objeví další nedočkavý dav. Tu a tam o mě někdo zavadí pohledem a s opovržením zkontroluje stav sociálních sítí na svém novém chytrém telefonu. Jsem podivná lidská karikatura v roztrhaných džínsech, vytahaném tričku a špinavém starém kabátě. Obklopuje mě kouřová aura. Odděluje mě od časoprostorového kontinua.
Matěj Kratochvíl
O mé vysněné dívce
Vysoké, malé, blonďaté, ryšavé. Brunetky, černovlásky, silnější nebo jako vyžle. Chytrolínky, krasavice, ušlápnuté puťky, knihomolky, feministky nenávidějící vše v mužském rodě, náruživé dračice. Typologií něžného pohlaví je tolik jako kvítí na rozkvetlé louce. Takových možných originálních kombinací! A na člověku je, aby si mezi tím nepřeberným množstvím vybral tu jednu jedinou, řečeno slovy básníka, tu srdci nejbližší.
Matěj Kratochvíl
První běh
Důvodů k tomu, aby člověk opustil pohodlný gauč, vyšel před dům a s úsměvem na tváři se rozběhl vstříc světu, může být nesčíslno; od ryze zdravotních, přes touhu po nakynutém a ocelově pevném pekáči „buchtiček“ až po mezní situace, jakési Heideggerovské existenciály, jež zcela pozmění člověku jeho vhled na svůj dosavadní život. Důvod, proč jsem se rozběhl já, je nicméně mnohem poetičtější – vadily mi křeče v nohou po neustálých atletických kreacích, kdy se pokouším sebrat ze země objekt končetinami, evolucí přizpůsobených k chůzi.
Matěj Kratochvíl
O svobodné vůli
Posedávám ve své oblíbené kavárně. Místo vychlazené jedenáctky srkám zelený čaj a místo hltání cigaretového kouře okusuji tužku a škrábu do diáře. Mám rád rána v kavárně; z oken vidíte osamocená individua, jak proplouvají životem. Tu a tam se mihne skupinka školáků, která mě na pár chvil vytrhne z letargie. Několik ztracených duší vysedává uvnitř, jako by se v časoprostorovém vakuu snažily uniknout nutnosti žít. Svobodně jsem se rozhodl strávit své ráno, svůj čas, v tomto sociálním vzduchoprázdnu, abych se mohl zbavit přemnohých myšlenek.
Matěj Kratochvíl
Jak jsem byl nakupovat
„Jídlo v té ledničce samo neroste. Někdo ho musí dojít prvně nakoupit,“ opakovala mi vždy maminka, když jsem po desáté zvědavě otevíral dvířka ledničky v domnění, že v ní po čtvrt hodině najdu nějaký zapadlý pokládek, kterého jsem si při předchozím nahlédnutí nevšiml. Marně, přirozeně. Tak jsem si dnes vzal maminčinu radu k srdci, po dvaceti letech, a rozhodl se udělat krok vskutku nevídaný – dojít nakoupit.
Matěj Kratochvíl
O sebehojení
Říznutí, spálení, opaření, odření. Pád, řez, bodnutí, klopýtnutí, smažení nebo prachobyčejné koupání se. To všechno jsou příklady stovek, ba dost možná i tisíce možných způsobů, jak si lidé dennodenně svou neopatrností „vyzdobí“ své tělo nějakou tou modřinou.
