O tom svátečním šílenství
Všichni to dozajista znáte: nadchází první prosincové dny a vy se, stejně jako každý rok, ubezpečujete, že letos již nepodceníte situaci a vánoční dárky nakoupíte zavčas. Pečlivé promýšlení, analýza finanční způsobilosti a především odhodlání se konečně vydat do města a ty zpropadené dárky nakoupit, vám bezpečně zaberou tři týdny. Následuje klasická předvánoční sklíčenost pramenící z otázek: Stihnu to všechno nakoupit? Nedostane od někoho to samé? Bude se to opravdu líbit? Tuto závěrečnost vlnu pochybností překonáte. Ostatně vám nic jiného nezbývá – čtyřiadvacátého je zítra a vy nemáte ani dárek!
Odhodlaně dojedete do nákupního centra. S větším počtem spoluzapomětlíků a lenochů počítáte, ale v podzemní garáži vám proudící davy vyrazí dech. Zázrakem se vám podaří zaparkovat. Prvotní nadšení je nicméně zpraženo všeprostupující tíživou atmosférou. Ačkoliv jste to sami nikdy nepocítili, začínáte chápat kamarádovu klaustrofobii. Zejména v přeplněném výtahu. V prvních obchodu ještě pečlivě procházíte mezi jednotlivými stojany a regály a vše si důkladně prohlížíte. Ostatním se vyhýbáte a stane-li se už ta nehoda, že do někoho narazíte, což je událost v danou chvíli statisticky nevyhnutelná, zdvořile se omluvíte. Při návštěvě druhého obchodu vás již zdvořilost pomalu opouští. Po hodince bezduchého bloumání se ze zprvu slušně vychovaného člověka stává v onom předvánočním pekle zvíře, obchodní šílenec.
K pokladně se vláčíte s prvním nesmyslem, co vám padl do ruky. Na cenovku už z úcty k sobě samému nekoukáte. Hlavně co nejdříve pryč. Zpátky domů, do své rozestlané postele, zabořit hlavu do polštáře, tiše plakat a rozjímat nad smyslem života. Mezi vámi a poklidným vánočním sebelitováním leží poslední úkol: koupit parfém pro svou drahou polovičku. Zajásáte, protože přesně víte který. Zamíříte si to do první drogérie. Jako člověk, zcela neposkvrněn společenskou etiketou si razíte cestu přímo k danému regálu. Pohledem zkoumáte jednotlivé poličky. Začínáte naprázdno polykat. Na čele se objeví kapička studeného potu. Zatmívá se vám před očima. Není tu!
Nevzdáváte se. Dojdete se paní, co doplňuje zboží. S nervozitou, jakou si pamatujete ze školních besídek, se ptáte na daný parfém. Vnitřně se uklidňujete. Určitě je na skladě. Do vaší hlavy se však s lehkostí poletujícího motýla vkrádá to zpropadené slovíčko, ztělesňující nejhorší možné obavy – nemáme. Přepadají vás mdloby. Paní však s naučenou elegancí zachraňuje vaši hlavu od pěkné boule tím, že vás odkáže do parfumerie v druhém patře. Seberete poslední kousky sil a sebeúcty a vydáte se tam.
Neohroženě si to míříte přímo ke kase:
„Dobrý den, prosím vás, potřebuji černý Mexx.“
„Počkejte, já se po něm podívám,“ prohodí prodavačka a začne cosi vypisovat do počítače.
„Tak. Černý Mexx se již bohužel nevyrábí.“
To poslední slůvko vás připraví o poslední zbytky zdravého rozumu. S hysterií, za kterou by se nemusela stydět ani leckterá blondýnka, vybíháte pryč. Jiný parfém koupit nemůžete. To zkrátka nejde. Poraženecky odcházíte k výtahu. S naprostou apatií naskládáte tašky na zadní sedadla. Ignorujíc dopravní značení opouštíte obchodní vězení.
Doma si zalezete do postele v domnění, že spánkem překlenete celé vánoční svátky. A druhý den ráno vás tak jako každý rok zachrání ten nevinně se tvářící obchod se šperky. Vánoce jsou zachráněny díky ochotě otevřít obchod i na Štědrý den. Dopoledne vše zabalíte s mistrnou zručností, kdy z knihy vykouzlíte díky několika metrům balícího papíru obrovskou kouli. S pýchou naskládáte dárky pod stromeček. Teprve teď nadchází ty pravé Vánoce, chvíle klidu ve společnosti svých nejdražších, kterým chcete svými dárky udělat radost.
Ten klid však naruší jedna zcela nevinná poznámka: „Ježíšek letos zapomněl na parfém?“.
Matěj Kratochvíl
O povaze bolestné
Co svět světem stojí, každý ví, že zapnutá plotýnka pálí stejně jako právě uvařený čaj, jehož není zrovna nejmoudřejší se napít.
Matěj Kratochvíl
Jak být úspěšný v práci
„Tady dole to není zahrada štěstí, ale země lopoty, a každé potěšení, které k nám přichází, je jen povzbuzením k další práci, ve které máme uspět.“ Johann Gottlieb Fichte
Matěj Kratochvíl
Jak jsem prohrál svůj boj s vegetariány
Káva, cigareta, letmá návštěva toalety. Ranní rutina. Do styku s ostatními lidskými bytostmi přicházím hned po ránu skrze virtuální sítě. Ne že bych nějak bytostně toužil sledovat příběhy každého svého kamaráda, ale o zápisky k nadcházející zkoušce holt někde poprosit musím. S nadějí v srdci se proklikávám zoufalými výkřiky bývalých spolužaček po onom bájném panu božském – vyšpulené rty, spoře oděná těla a všudypřítomná koupelnová atmosféra. Ale tu mně najednou zarazí fotka zcela jiného charakteru; spolužák, zarytý vegetarián, si vyfotil svůj dnešní oběd s následujícím popiskem: SOTÝROVANÁ BROKOLICE S PLÁTKY MANDLÍ A HOME-MADE CIBULOVOU BAGETKOU. A opravdu, po notné chvilce šifrování čehosi zeleného a bílého na fotografii vidím něco, co s hodně velkou mírou nadsázky můžeme nazvat poživatelným. Dostávám hlad a v hlavě se mi rodí provokativní nápad.
Matěj Kratochvíl
Óda na pajzly
Pajzl. To tajuplné místo, jemuž se každý rozumný člověk snaží ze všech sil vyhnout. Zápach paralyzující nervovou soustavu, lepkavá podlaha, která vás znehybní a barman, u kterého nevíte, zda se smát, plakat anebo s křikem vyběhnout ven, do bezpečí venkovního světa, obejmout první strom na který narazíte předstírajíc, že je to vaše milovaná maminka. Přes to všechno si pajzl zachovává onen punc výjimečnosti a svou magickou atmosférou přitahuje ty nejprapodivnější individua z okolí, s největší pravděpodobností tedy i vás.
Matěj Kratochvíl
Jak jsem cestoval trolejbusem
Jak jistě všichni díky našemu zpravodajství víme, počasí posledních dní příliš nepřeje vozidlům městské hromadné dopravy. Samozřejmě, brněnské šalinky, jak rád pojmenovává zdejší tramvaje místní básník, jsou obdařeny jistou aurou výjimečnosti, nicméně počasí neušetřilo ani je. Trolejbusy nevyjímaje. Dopravní podniky nás žádají, abychom cestování omezili na minimum. Avšak vyskytnou se situace, kdy člověk prostě musí ignorovat doporučení a rady zkušenějších a risknout to. Tak jako jsem dnes ráno musel riskovat já, když jsem se vydal vstříc přeplněné trolejbusové zastávce.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Bakterie z vody letos zabíjí častěji, zemřelo už 23 lidí. Řada nákaz uniká
Premium Kromě jiných infekcí se v Česku letos více šíří i smrtelnější legionářská nemoc, která se...
Slovensko k tragédii směřovalo dlouho, tímhle prohráli všichni, míní expert
Premium Bývalý slovenský novinář a bezpečnostní expert Milan Žitný je přesvědčen, že k tragické události,...
V Kladně hořel sklad olejů a autodílů, škoda je čtyřicet milionů korun
V kladenské ulici Železničářů ve čtvrtek hořela průmyslová hala se skladem olejů a autodílů. U...
Soud v Haagu začal řešit Gazu. Genocida dosáhla strašlivé úrovně, zaznělo
Genocida, kterou Izrael páchá v Pásmu Gazy, dosáhla strašlivé úrovně, prohlásil zástupce...
Bytový dům + nebytový prostor + pozemek
Šmeralova, Karlovy Vary - Rybáře
5 000 000 Kč